Závěrečná osmá přednáška cyklu Ukrajina píše! (25. 5. 2017) – Ukrajinské filmy a literatura: co se dnes točí? byla věnována současnému ukrajinskému filmu, zároveň se však příliš neodchýlila od tématu současné ukrajinské literatury, neboť tyto dvě odvětví kultury spolu značně souvisí.
Než Iryna Zabiiaka přešla k ohlášenému tématu, neodolala pokušení věnovat se krátce knižnímu veletrhu Арсенал (letošní téma – smích), který bezprostředně před tím navštívila. Stručná zpráva, kterou o tomto veletrhu poskytla, potvrdila nadějný trend současné ukrajinské literatury i kultury celkově – tisícovky návštěvníků, bohaté doprovodné akce začleňující tak knižní akci do širšího kulturního kontextu, zvláštní program pro děti, pozornost věnovaná vizuální složce knihy (cena o nejkrásnější knihu), diskuse o současném ukrajinském komiksu, booktrailery, booktubeři, sekce Парасoль, věnovaná umírajícím a těžce nemocným lidem; romský program; zajímavé diskuse a témata (válka, vnitřní a vnější emigrace, ztráta kořenů); kulatý stůl „Донбас метафізичний“; velký zájem o překladovou literaturu (nepřekvapivě např. literaturu balkánských autorů o válce). Iryna Zabiiaka zmínila i významné knihy prezentované na veletrhu a osobnosti, jimž byla věnována zvýšená pozornost (Taras Antypovyč – Помирана (2016), plné vydání díla Mychajla Semenka, tvorba Olese Uljanenka, filozofické eseje Tarase Ljutoho a Volodymyra Jermolenka Ловець океану (2017), Oleksandr Myched – Транзишн (2017), Sergej Lojko – Рейс (2017), Volodymyr Rafejenko – Довгі часи (2017), Oleksandr Irvanec – alternativní historie Харків 1938 (2017). Z pochopitelných důvodů se velké popularitě těší kniha Sevgil Musayev-Borovikové a Alima Alijeva – Мустафа Джeмiлєв. Незламний (2017).
- Ve druhé polovině přednášky se stočila řeč nejprve krátce na současné ukrajinské divadlo, kde Iryna Zabiiaka jako jeden z hlavních problémů zformulovala nedostatek současných textů, zmínila několik významných divadel – například Центр Леся Курбаса (představení Майдан до і після), divadlo ДАХ, malá divadla a upozornila na některá divadelní představení vzniklá na základě literárních textů neurčených primárně pro divadlo – podle děl Serhije Žadana, Oleksandra Irvance, Lese Poderevjanského, Jurije Andruchovyče a dalších.
- Nakonec byla pozornost věnována i stavu současného ukrajinského filmu, který v posledních letech téměř doslova „vstává z mrtvých“. Z řečeného vyplývá, že značná pozornost je věnována historické tématice, které se věnuje většina významnějších natočených filmů. I zde je častá literární předloha.
- Tak v roce 2013 byl podle knihy Oleksandra Havroše Неймовірні пригоди Івана Сили, найдужчої людини світу (2007) natočen film režiséra Viktora Andrijenka Іван Сила (scénář: Ihor Pysmennyj). Film vypráví životní příběh Zakarpatce Ivana Fircaka, který se ve svých osmnácti letech stal členem československého cirkusu, cestoval po světě a získal věhlas nejsilnějšího člověka 20. století.
- V roce následujícím se na plátnech objevil film Поводир, або Квіти мають очі – historický film režiséra a scénáristy Olese Sanina (na scénáři spolupracovala Iren Rozdobuďková a Oleksandr Irvanec), vyprávějící o cestách amerického chlapce a slepého ukrajinského muzikanta Sovětským svazem vpředvečer a v době velkého ukrajinského hladomoru let 1932-33.
- Velkou pozornost si v poslední době získal kanadský film Гіркі жнива (2017), který tematizuje rovněž období hladomoru. Jeho režisérem je George Mendeluk (trailer).
- Seriál uchopující ukrajinskou historii 20. století, jehož základem se stal román Volodymyra Lyse Століття Якова, se objevil na plátnech v roce 2016.
- Nehistorické téma, tentokrát z prostředí současných mládežnických subkultur zpracovává film Плем’я (2014), který získal řadu filmových ocenění. Režisérem i scénáristou filmu je Myroslav Slabošpyckyj. Film je zajímavý tím, že je němý.
- Současné téma emigrace ukrajinských žen zpracovává film Tarase Tkačenka Гніздo гoрлиці (2016, trailer).
- Ani film neopomíjí literární klasiku, příkladem je televizní seriál podle poémy Tarase Ševčenka Катерина (2014).
- Bez zajímavosti nejsou ani krátkometrážní filmy, často experimentálního charakteru, jmenujme například krátký film Oksany Čepelykové vytvořený na základě textů Oksany Zabužkové Хроніки від Фортінбраса (2001), který byl součástí výstavy v ПінчукАртЦентрu či film inspirovaný Andruchovyčovým románem Рекреації (Мудаки. Арабески: Рекреації, 2012), krátké fragmenty Помин Iryny Cilykové, adaptace Žadanovy sbírky Месопотамія, kde se Žadan rovněž objevuje v epizodní roli Любові стане на всіх (2016) Mychajla Lukjanenka.
- Přednášku i celý cyklus uzavřela Iryna Zabiiaka na optimistické vlně, neboť představila slibné plánované filmové projekty, mezi nimi například: Ворошиловград (režisér Jaroslav Lodyhin, podle románu Serhije Žadana), Непрості (podle románu Tarase Prochaska, film vzniká ve spolupráci s polskou produkcí), česko-ukrajinský film Пофарбоване пташеня (podle stejnojmenné knihy Jerzy Kosińského z období druhé světové války).
- Pro změnu v ukrajinsko-litevské spolupráci by měl vzniknout film Червоний, stejnojmenné zfilmování románu Andrije Kokoťuchy aktualizující téma UPA, sovětských táborů, identity „východního“ a „západního“ Ukrajince (trailer: https://www.youtube.com/watch?v=EkJJlkPgzUY). A ve hře jsou další literární tituly připravované k zfilmování: Фeлiкс Aвстрiя Sofije Andruchovyč, děl Olese Uljanenka (např. Серафима, mimo jiné je natáčen i životopisný film o tomto kontroverzním spisovateli – Олесь Ульяненко: без цензури), Volodymyra Rutkivského (Сторожова Застава), Sergeje Lojka (Аеропорт), Myroslava Lajuka (Баборня) i ukrajinské klasiky (Захар Беркут Ivana Franka, Лісова Пісня Lesji Ukrajinky).
- Celý cyklus přednášek Iryny Zabiiaky potvrdil, že
Je tedy do budoucna na co se těšit.