Jaké je to být básníkem v současné Ukrajině?

Jaké je to být básníkem v současné Ukrajině?

Šestá přednáška (4.5. 2017) se zaměřila na poezii a její postavení v současném literárním procesu (Jaké je to být básníkem v současné Ukrajině?). Takováto otázka je v kontextu ukrajinské kultury vždy spojena s výraznou rolí, kterou v průběhu historie ukrajinské literatury sehrával básník, spisovatel, autor textů. Je pak zajímavé porovnávat, jak se toto postavení liší (zvláště pak v průběhu 20. století) v kontextu ukrajinském a například kontextu českém. Pokud se odhodláme k určitému závěru, můžeme pravděpodobně konstatovat, že na současné Ukrajině může básník ve veřejném prostoru získat mnohem větší ohlas než básník český. Poezie (která bývá často rovněž zhudebňována a zapojována do různožánrových projektů) rezonuje výrazněji a má širší spektrum čtenářů/posluchačů.

  • Iryna Zabiiaka považuje za největší současné „básnické bohy“ Serhije Žadana (Життя Марії; Тамплієри, 2016, více viz: https://tsn.ua/books/sergiy-zhadan-tampliyeri-784449.html) a Jurije Izdryka (Календар любові, 2015; Сумма, 2016, viz zde).
  • Konstatovala, že stále se těší oblibě i autoři starších generací, o čemž svědčí i výrazná série knih z nakladatelství А-БА-БА-ГА-ЛА-МА-ГА –  Українська поетична Антологія, kde nalezneme jak poezii „šedesátnice“ Liny Kostenkové, tak poezii „osmdesátníků“ – např. Oleha Lyšehy, či „devadesátníků“ – Serhije Žadana, či souhrnné publikace Aнтoлoгiя українськoї пoeзiї XX стoлiття, Aнтoлoгiя українськoї пoeзiї XX стoлiття вiд Tичини дo Жадана.
  • Nakladatelství Смoлoскип vydává rovněž souhrnné antologie (např. Розстріляне Відродження,  Шiстдeсятники, či antologie autorské – Вінграновський, Симоненко, Стус, Танюк), nakladatelství Teмпoра jde ještě dále v čase a v letošním roce znovu zpřístupnilo čtenáři dílo nejvýznamnějšího ukrajinského futuristy Mychajla Semenka  díky úplnému vydání jeho díla.
  • Je tedy patrné, že v literárním oběhu stále zůstává široké spektrum ukrajinské poezie, stále jsou objevována nová pozapomenutá jména (poslední dobou například Nazar Hončar, Attyla Mohylnyj), někteří autoři čekají na plné zhodnocení svého díla (Oleh Lyšeha, básníci tzv. „kyjevské básnické školy“ – Vasyl Holoboroďko, Mykola Vorobjov, Viktor Kordun, Mychajlo Hryhoriv).
  • Mezi pozoruhodné básníky zařadila Iryna Zabiiaka kromě notoricky známých jmen například Jurka Pozajaka, satirického, humoristického, ironického básníka žonglujícího s jazykem, který se výrazně odlišuje od jiných tvůrců, nebo Petra Miďanku, svérázného karpatského „samorosta“ (40 сонетів і гербарій, 2013; Карпати на трьох, 2016) či básníka a organizátora kulturního života a nakladatele Ivana Malkovyče.
  • Iryna Zabiiaka si položila nelehkou otázku – jaká byla 90. léta v ukrajinské poezii, zmiňuje přednášku významné ukrajinské literární vědkyně Oleny Halety proslovenou 4.4. 2017 (Вибухові слова: українська література 1990-х) – konstatuje, že 80. a 90. léta byla v poezii výrazně propojená, naopak od nového tisíciletí se začíná objevovat nový diskurs.
  • K zajímavým básnickým počinům „devadesátníků“ řadí básnickou knihu dvou autorek – Marianny Kijanovské a Marjany Savky  Листи з Литви / Листи зі Львова, 2016 (viz také zde), poezii Ivana Andrusjaka náležejícího v 90. letech ke skupině Нова дегенерація.
  • V kontextu následující generace Iryna Zabiiaka zmínila důležitost nakladatelství Смолоскип, které systematicky podporovalo a podporuje a vyhledává mladé spisovatelské talenty, čímž dopomáhá formování této generace (tvůrčí semináře, literární soutěž apod.), v níž najdeme celou řadu dnes již zvučných jmen: Dmytro Lazutkin (Червона книга, 2015), Pavlo Korobčuk (Хвоя, 2017), Bohdan Oleh Horobčuk, Oleh Kocarev (Цирк, 2015), Julija Stachivska (Verde, 2015), básníky žytomyrské školy (Lesyk Panasjuk, Oksanka Hadžij), Vano Krueger (Прoщальний пoцiлунoк Iллiча, 2015; Вертеп на Куренівці, 2015), Ostap Slyvynskyj, Les Belej (Книга про ліс, 2016), Myroslav Lajuk (Осоте!, Метрофобія, 2015).
  • Jako zvláštní „kategorii“ současné poezie vydělila Iryna Zabiiaka ženskou či „holčičí poezii“ (pojem, který navrhla Marie Iljašenko v souvislostí s tvorbou Oleny Husejnové) – básně Iryny Šuvalovové (Ос і Аз, 2014), Kateryny Kalytkové (Катівня. Виноградник. Дім, 2014), Halyny Krukové, Anny Malihonové, ostře sociální básně Iryny Cilykové (Глибина різкості, 2016), Oleny Husejnové (Супергерої, 2016).
  • Pro úplnost Iryna Zabiiaka uvedla i významné představitele nejmladší básnické generace: Henyka Bjeljakova, Darynu Hladun, Bohuslava Poljaka, Ellu Jevtušenkovou, Viktoriji Dykobrazovou, zmínila se i o fenoménu „bytové poezie“ („квартирники“), pozastavila se i u ruskojazyčné poezie ukrajinských autorů, kterou můžeme nalézt na stránkách časopisu Шо či například na festivalu Київські Лаври – Borys Chersonskyj (Клаптикова Ковдра, 2016 – sbírka v ukrajinštině i ruštině, v předmluvě autor uvádí, že dvojjazyčnost má signalizovat osobní pozici autora ve vztahu k jazykové otázce na Ukrajině; Родинний Архів та інші вірші, 2016) a Oleksander Kabanov (hlavní redaktor časopisu ШО, kniha básní На языке врага, 2017).