Současná a klasická literatura v nové podobě: vizuální složka

Současná a klasická literatura v nové podobě: vizuální složka

Pátá přednáška Iryny Zabiiaky (20. 4. 2017) se vydala za hranice umění slova a soustředila se na vizuální složku současné knižní produkce na Ukrajině (Současná a klasická literatura v nové podobě: vizuální složka).

  • Z řečeného vyvstalo, že vývoj v této oblasti knižní kultury je v posledních letech velmi dynamický a že situace se razantně „láme“ k lepšímu, neboť z pohledu knižních ilustrací a knižní grafiky byla situace po mnoho let tristní a na velmi nízké úrovni.
  • Iryna Zabiiaka za prvé  zhodnotila celkový trend, kdy se jednotlivá nakladatelství (většinou menší) snaží cíleně spolupracovat s významnými grafiky a ilustrátory (například Vladyslav Jerko, Kosť Lavro – nakladatelství   А-БА-БА-ГА-ЛА-МА-ГА; Rostyslav Lužeckyj – Koмoра; Jurij Barabaš – Teмпoра a další).
  • Významnou osobností, která přispívá velkým dílem k oživení vizuální stránky (nejen) knihy je Ilja Strongovskyj, působící v Žytomyru, kde vede nakladatelství Видавництвo, spolupracuje s menšími nakladatelstvími a je aktivní i mimo oblast čistě knižní grafiky a ilustrace (projekt „dobrá pohlednice“, vánoční stromek na Majdanu apod.).
  • Iryna za druhé upozornila na poměrně výraznou tendenci „oblékat do nového hávu“ nejen světovou (Vladyslav Jerko – Andresenova Sněhová královna), ale i ukrajinskou klasiku. Zde uvedla projekt nakladatelství Oснoви, které vydalo v moderně ilustrované podobě například Lesju Ukrajinku (Лiсoва пiсня,  ilustrace Poliny Dorošenko)  či Ivana Nečuje-Levyckého (Kайдашeва сiм´я,  ilustrace  Ljera Schemka) a již zmiňované knihy o klasicích pro děti.
  • Sem můžeme volně přiřadit i další pokusy popularizovat a zpřístupnit tradiční ukrajinskou kulturu, jedním z nich je výpravná, bohatě ilustrovaná publikace Скриня. Речі сили: відкриваємо народні скарби (2016).
  • Hodné pozornosti jsou i různé experimentální projekty – například  neotřele ilustrovaný trestní zákoník Ukrajiny (Кримінальний кодекс Nikita Kravcov) či originální průvodce různými místy Ukrajiny (Awesome Ukraine, Awesome Kyiv, Awesome Lviv, Awesome Odesa).
  • K originálním osobnostem značně obohacujícím vizuální podobu současné ukrajinské literatury patří Ivan Semesjuk, novinář a blogger, který získal popularitu během Majdanu (Барбакан, Щoдeнник українoжeра, 2014), Antin Mucharskyj, jenž systematicky zkoumá nejprimitivnější ukrajinskou kulturu, kýč apod. (Жлoб арт) či Oleksandr Myched (Мoрoки, 2016).
  • Na závěr své přednášky se Iryna Zabiiaka věnovala  současné komiksové tvorbě na Ukrajině, konstatovala, že tato oblast je pouze v začátcích, i když v posledních letech je možné zaznamenat určité ambicióznější pokusy: 1) komixové zpracování klasiky (Герой поневолі podle Ivana Franka, 2014, autoři: Michaj Tymošenko, Kyrylo Horišnyj, viz: http://leopol.net/knyga-geroj-ponevoli/; Мина Мазайло podle Mykoly Kuliše, 2008, autor: Natalija Tarabarova) či ukrajinské mytologie a folkloru (Даогопак, od roku 2012, autoři: Maksym Prasolov, Oleksij Čebykin); 2) komiksové zpracování historických událostí a osobností (komiks o Stepanu Banderovi – Вбивствa з наказу KҐБ.  Юність Степана Бандери, 2008, autor: Omeljan Koval; kozácká minulost – Максим Оса, 2008 rusky, 2010 a 2016 ukrajinsky, autor: Ihor Baraňko; alternativní historie po roce 1918 (Воля, 2017, kolektiv autorů, ); 3) současné literární texty převedené do podoby komiksu (Žadanův Ворошиловград, 2012,  ukrajinsko-polský projekt, autoři: Artur Wabik, Marcin Surma).
  • Z podaného přehledu jednoznačně vyvstalo, že i vizuální podoba ukrajinské knihy se „zvedá z popela“, v mnoha případech pak až do nadprůměrných podob.