Vážená Česká televize, vážený pane generální řediteli,

předně Vás jako lidé s odborným zájmem o Ukrajinu chceme ujistit, že na Vašem rozhodnutí vysílat film polského režiséra Wojciecha Smarzowského Volyň neshledáváme nic špatného. Netoužíme po cenzuře tendenčních filmů, nechceme cenzuru žádnou. Jestliže je ale veřejnoprávním médiím občas vytýkána úporná snaha o vyváženost, v níž se často ztrácí pravda, pak by naopak taková snaha byla namístě v případě ostrého a rány jitřícího tématu s mezinárodním přesahem. Sám režisér například zdůraznil, že film nemá být učebnicí dějin, ale subjektivním autorským pohledem na uplynulé děje. V anonci České televize k filmu takové upozornění a informace o kontroverzích provázejících toto dílo chybí, zato v ní leccos přebývá: například málo zodpovědné zacházení s termíny a historickými fakty. Tzv. protipolská akce části UPA zajisté byla etnickou čistkou a jako všechny etnické čistky obnášela bezpočet krutostí a lidského utrpení. Nebyla ale genocidou, jak se nám snaží nadekretovat polští politici a po nich to opakuje upoutávka ČT. Ukrajinci se nesnažili vyhubit Poláky jako národ. Také tvrzení v ní obsažené, že tento teror postihoval i ruské obyvatelstvo, Židy, Armény a obyvatele jiné národnosti žijící v oblasti, kolovalo sice v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině na proruských dezinformačních serverech, jde však o spotřebitelsky vděčné zploštění složitostí, které v regionu tehdy panovaly. Násilí ukrajinských povstalců bylo podstatně diferencovanější a krom Poláků nesměřovalo vůči žádnému etniku soustavně a soustředěně. Nelze tu mimochodem opomenout, že koncem listopadu 1943 se z iniciativy OUN v česko-ukrajinské volyňské vsi Buderaž uskutečnila tzv. První konference nesvobodných národů východní Evropy a Asie, kde vedle Ukrajinců zasedli zástupci dalších dvanácti národů, kteří v tu dobu spolupracovali v této části západní Ukrajiny na protihitlerovské a zároveň protistalinské platformě. Řada jejich příslušníků pak v UPA bojovala.

Úroveň české mediální rozpravy o východoevropských reáliích a Ukrajině zvlášť nás už stačila vyléčit z iluzí, že kritické připomínky, jako je ta naše, dokáží přimět autory pokřivených tvrzení k reflexi. Přesto bychom si vyčítali, kdybychom se o to aspoň nepokusili.

V úctě,

Česká asociace ukrajinistů

V Praze dne 7. září 2018