Co je současná ukrajinská literatura? Jaká je literatura o Majdanu? Jaká je literatura po Majdanu? Těmito otázkami Iryna Zabiiaka zahájila svou pilotní přednášku (23.3. 2017 – Co je současná ukrajinská literatura? Literatura o Majdanu a po Majdanu).
- Pokusila se vytyčit určité přechodové události, které můžeme vnímat jako hraniční z pohledu formování tzv. „současné ukrajinské literatury“. Byl zde zmíněn pojem Tamary Hundorovové „postčernobylská literatura“, řeč se samozřejmě stočila na podobu ukrajinské postmoderny, ale největší pozornost se pochopitelně zaměřila na změny po Majdanu a jejich charakteristiku.
- Fakt, že se po Majdanu proměnila ukrajinská společnost je nepopiratelný. Ale je jiná i ukrajinská kultura, literatura? A v jakém smyslu? Jak velký je tento zlom v literatuře? Přestože události po Majdanu a válka na východě ještě nezrodily ukrajinského Hemingwaye, v kultuře a literatuře jsou patrné znatelné posuny. První výraznou změnou je bezesporu nová vlna zájmu o literaturu, její větší rozšíření v mediálním prostoru, zrod nového čtenáře, který přichází se svými požadavky a specifickým literárním „hladem“.
- Za druhé, hmatatelně dochází k rychlému rozvoji ukrajinských nakladatelství, knihkupectví, a to i mimo největší centra.
- Za třetí, ruská kniha nemá tak bezprecedentně snadnou cestu ke čtenáři jako dříve, je omezována možnost dovážet knihy z Ruska, s čímž souvisí větší možnosti pro ukrajinskou knihu.
- S těmito změnami souvisí čím dál širší knižní repertoár jak domácí, tak i překladové knižní produkce, zvláště pak poezie. Autoři častěji vyjíždějí prezentovat své knihy.
- Co se týče literatury samotné, je patrné, že traumatické události Majdanu a války aktivují tato témata i v literatuře, z čehož plyne obrovské množství rychlých literárních reakcí, stovky knih o Majdanu různého charakteru, pro něž je ve velké míře typická snaha o emotivní vtažení a zaangažování čtenáře.
- Z knih o Majdanu jmenovala Iryna Zabiiaka jako nejvýraznější Літопис самовидців: дев’ять місяців українського спротиву (2014), knihu, kterou uspořádala Oksana Zabužko, předmluvu napsala Světlana Alexijevič. Jedná se o mozaiku, puzzle komentářů obyčejných lidí, známých i neznámých, v ruštině i v ukrajinštině, mapujících devět měsíců, které uběhly od Majdanu (listopad 2013-červenec 2014). Kniha legitimizuje FB a vtahuje facebookové texty do literárního oběhu, ve značné míře se podobá jiným „majdanovským“ vydáním inspirovaným sociálními sítěmi (např. (Р)eволюція духу Antona Mucharského).
- Z dalších zmíněných „majdanovských“ publikací uveďme knihy Євромайдан: хроніка в новелах, Євромайдан: лірична хроніка, jejichž editorem je spisovatel Vasyl Karpjuk.
- Svůj hlas nechávají zaznít i známe osobnosti, například v knize Євромайдан: хроніка відчуттів (2014) – Taras Prochasko, Ivan Cyperďuk, Jurij Andruchovyč, Serhij Žadan, Jurij Vynnyčuk.
- V knize Майдан: свідчення (Дух i лiтeра, 2016) naopak zaznívají hlasy různorodější – jsou zde umístěna vyprávění lidí různého věku, různých profesí, různého sociálního postavení, kteří byli účastníky Majdanu.
- Téma Majdanu se dotýká i dětské literatury, o čemž svědčí například první pokus mluvit s malými dětmi o složitých věcech prostřednictvím pohádky – knížka Казка про Майдан (2014) Chrystyny Lukaščuk, obsahující kromě textu i výrazně symbolické, archetypální ilustrace.
- Obdobně jako Majdan se pochopitelně v literatuře odrážejí i události válečné, knih na toto téma je rovněž nepřeberné množství. Charakteristickým rysem řady z nich je reportážní povaha, absence hlubší analýzy, což vyplývá ze snahy zachytit bezprostředně běh událostí.
- Pravděpodobně nejznámější knihou, jež vyšla paralelně v ruštině a v ukrajinštině, je Аеропорт (2015, česky Peklo na letišti, 2016, překlad Libor Dvořák), kniha napsaná válečným fotoreportérem Sergejem Lojkem, který se zúčastnil bitvy o Doněcké letiště.
- Rovněž v ukrajinské i ruské variantě se objevila v roce 2015 kniha Jevhena Položije Iлoвайськ a kniha reportáží mapující období od počátku okupace Krymu až do konce roku 2014 Война на три буквы (2015) Artema Čapaje, Jekatěriny Sergackovové a Vladimira Maksakova.
- Nechybí však ani pokusy na poli umělecké prózy (Vasyl Škljar – sbírka povídek Чорне сонце, kde je jedna povídka věnována proslulé jednotce Azov, či Žoldakovy Укри (2014), které zcela v souladu s autorovou poetikou obsahují i ironizující postoje k hrdinství).
- Antihrdiny, obyčejné lidi, postavy často ironicky popsané pak představuje Vladyslav Ivčenko ve své knize lapidárně nazvané 2014.
- Zajímavou odnoží válečné literatury je bezesporu i literatura psaná ženami (Halyna Vdovyčenko – Маріупольський процес, 2015; Oleksandra Ivaňuk – AMOR[T]E, 2017; deníková, emotivní kniha Життя P.S. Valerije Burlakovové, 2016).
- Iryna Zabiiaka zmínila i výrazné tituly z oblasti poezie – Вірші з війни (2014) Boryse Humeňuka, Абрикоси Донбасу (2015) Ljubov Jakymčukové, Життя Марії (2015) Serhije Žadana (sbírku obsahující kromě jiného právě i verše zobrazující momentky z války, v češtině ukázky viz: http://www.nedelnichvilkapoezie.cz/2015/07/serhij-zadan-rekni-nam-proc-spalili.html).
- Z přehledu, který byl posluchačům nabídnut, vyplynulo, že současná literatura – zvláště ta o Majdanu a současném válečném konfliktu, je početně výrazná, to za prvé, a za druhé velmi různorodá a kvalitativně odlišná.
