Polské sdružení Rozstaje se svými zahraničními partnery v rámci projektu Ukrainian authors for Europe. Europe for Ukrainian authors vybralo texty současných ukrajinských esejistů, které byly následně ve spolupráci s Českou asociací ukrajinistů přeloženy do češtiny. Kompletní seznam textů naleznete zde i s odkazy na ty z nich, které jsou dostupné on-line.

 

Artem Čech – Pět dolarů měsíčně

A2 3/2023, s. 18–19.

Z ukrajinského originálu П´ять доларів на місяць přeložila Tereza Chlaňová.

Ukrajinský spisovatel Artem Čech, který již podruhé narukoval do armády, ve svém eseji reflektuje, co válka udělala s jeho vnímáním času, s jeho vztahem k umění, a zvláště pak k spisovatelské profesi. V situaci, kdy literatura (kterou není schopen sám tvořit, ale ani ji číst), malířství i film pro něj „zmizely jako nemístné, rudimentární, a dokonce znepokojivé prvky minulého života“, se jeho průvodcem a „kompasem v topografii hořké reality“ stává hudba. Hudba se pro něj stává tím, co činí realitu snesitelnou.

 

Vira Kuryko-Ahijenko – Jaderná askeze za válečného stavu  

A2 14–15/2023. Literární příloha, s. I–II. 

Z ukrajinského originálu Ядерний аскетизм воєнного стану přeložil Miroslav Tomek (redakčně zkráceno).

Hrdina reportáže Vasyl Antonenko pracuje v Prypjati na vodárenské správě, která zajišťuje vodu pro černobylskou jadernou elektrárnu. Směna z 23. na 24. února 2022 se mu kvůli vpádu ruských vojsk a obsazení jaderné elektrárny protáhla na celý měsíc. Stal se tak rukojmím a dělal všechno proto, aby „monstrum jaderné elektrárny spalo dál“. Oněch pětadvacet dní trávil se čtyřmi osamělými psy, kteří na vodárenské správě žili, v modlitbách, nervozitě a napětí z toho, co vše se kvůli ruským vojákům může zvrtnout.

 

Myroslav Lajuk – Spoutáni tělem, vázáni povinnosti

A2 14–15/2023. Literární příloha, s. III–IV. 

Z ukrajinského originálu Ув´язнені обов´язком біля ув´язнених тілом přeložil Miroslav Tomek.

Někteří Ukrajinci se v důsledku ruského vpádu ocitli před volbou: evakuovat se a zachránit se sami, nebo zůstat a pomáhat ostatním. Těmi „ostatními“ mohli být i jejich nemocní blízcí. Následující příběhy vyprávějí o matce v posledním stadiu demence, o babičce, která si těsně před obsazením Chersonu zlomila nohu, a o muži, který začal zachraňovat ty, jež jiní opustili.

 

Myroslav Lajuk – tištěná verze: Jak Ukrajinky rodí v době války, on-line verze: Krvácení jsem si nějak zastavila sama, říká Anna, která musela rodit potají a bez lékaře

Heroine 2023/2, s. 88–96.

Heroine. 3. srpna 2023. On-line formát.

Z ukrajinského originálu Я переступаю через пуповину. Як українки народжують під час війни.  přeložil Alexej Sevruk. (redakčně zkráceno).

Dvě ženy se stejným jménem Anna zastihla ruská invaze v posledních měsících těhotenství. Jedna z nich přivedla na svět dítě v okupaci, druhá – v emigraci. Text přináší poměrně detailní popis jejich porodních příběhů, které si obě dvě rozhodně představovaly zcela jinak. Kromě toho text osvětluje i obecnou situaci ukrajinských porodnic v době války a přibližuje i zkušenost lékaře z ukrajinského města Irpiň, které bylo okupováno ruskou armádou. Jaké to je, dávat život v časech, kdy se životy hlavně berou?

 

Olja Rusina – Little Mariupol

A2 14–15/2023. Literární příloha, s. V–VI. 

Z ukrajinského originálu Little Mariupol přeložil Alexej Sevruk.

Přístavní město Mariupol okupanti vydrancovali a téměř celé zničili. Mnozí z jeho čtyř set tisíc obyvatel našli útočiště v tři sta kilometrů vzdáleném Dnipru, kde kolem humanitárního centra začala vznikat komunita válečných přesídlenců, kteří navázali na kulturní a charitativní centrum, které dříve aktivně působilo při chrámu Petra Mohyly v Mariupolu. Ti, kdo na začátku sami potřebovali pomoc, dnes pomáhají svým krajanům. Text kromě jiného vypráví i o roztržených rodinách a hledání příbuzných na okupovaných územích.

 

Alla Vaskovska – Nekonečný maraton

A2 14–15/2023. Literární příloha, s. VII–VIII. 

Z ukrajinského originálu Нескінченний марафон přeložil Alexej Sevruk (redakčně zkráceno).

Ukrajinská běžkyně Orysja Demjaňuk přirovnává svůj život po 24. únoru 2022 k maratonu, jehož cíl je v nedohlednu. Aby se cíl přiblížil, rozhodla se pomáhat ukrajinské armádě prostřednictvím sportovních akcí, na jejichž organizaci spolupracuje s celou řadou aktivních lidí a spolků. Podařilo se jí tak vybrat peníze mimo jiné na obrněný transportér pro jednotku, ve které slouží její manžel a bratr.

 

Vira Kuryko – Často mi říkají: „Aspoň nemáte děti.“ Příběh ženy, která nemůže být s láskou svého života .

Heroine. 24. července 2023. On-line formát.

Z ukrajinského originálu Як день, так ніч, чоловіче přeložila Alexandra Vojtíšková.

Slíbili si, že spolu budou v dobrém i zlém. A nyní jsou časy zlé. Ukrajinská novinářka Vira Kuryko s námi sdílí svůj osobní příběh. Vypráví o odloučení od svého manžela, který okamžitě narukoval do armády, aby chránil svou vlast i rodinu. Příběh plný odvahy a odhodlání, ale také strachu a vyčerpání. O nebezpečných cestách na frontu, o výhružkách, o pomoci, která přichází z nečekaných míst, a hlavně o nekonečné naději.

 

Artem Čech – Víno z jedné sklizně

Měsíčník Host. Literatura, kultura, společnost. Září 2023, s. 48–51.

H7O | Časopis Host 7 dní online, 18. 9. 2023, on-line.

Z ukrajinského originálu Вино одного врожаю přeložily Aneta Mašindová a Romana Stasivová.

Artem Čech popisuje svou již druhou zkušenost z války (poprvé bojoval v řadách ukrajinské armády v letech 2015–2016), tedy opětovnou nutnost trávit čas způsobem, který mu není vlastní. Líčí nejen potřebu adaptovat se na nové prostředí, což pro něj vždy představuje bolestný proces, ale zamýšlí se nad tím, že kostrou současné armády je generace třicátníků a čtyřicátníků, tedy lidí, k jejichž „dozrávání docházelo za podobných podmínek“, tzn. v éře neustálých změn (černobylská katastrofa, rozpad SSSR, první léta nezávislosti, revoluce). Nyní jsou generací, která má již éru změn za sebou, je ve válce a nese na bedrech „radikální přechod na jinou úroveň“.

 

Oleh Kryštopa – Podle Ženevských úmluv? Jak se žije ruským válečným zajatcům na Ukrajině

Týdeník Fórum, 1. 10. 2023

Z ukrajinského originálu Конвенції přeložil Alexej Sevruk.

Ještě nedávno to byla obyčejná vazební věznice na západě Ukrajiny. Nyní slouží jako míso dočasného pobytu pro ruské vojenské zajatce. Občané Ruské federace, kteří přišli na Ukrajinu se zbraněmi v rukou a měli to štěstí, že zůstali naživu, zde čekají na výměnu za ukrajinské válečné zajatce. Reportáž sleduje každodenní pobyt zajatců ve sledu všedních činností a intimních prostorů: chrám, stadion, jídelna, nemocnice, dílna nebo telefonní ústředna. Text je proložený citáty z Ženevských úmluv, stanovujících podmínky zacházení s válečnými zajatci.

 

Texty vznikly v rámci projektu Ukrainian authors for Europe. Europe for Ukrainian authors, organizovaného sdružením Rozstaje.art s podporou České asociace ukrajinistů. Projekt je spolufinancován vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím Visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je rozvíjet myšlenky udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.