Návštěva amerického ukrajinisty na Filozofické fakultě.
Pražské ukrajinistice se dostalo vzácné příležitosti seznámit se s ukrajinistikou z druhého břehu Atlantiku. Do Prahy zavítal (spolu s chotí) host z newyorské Pace University, původem z Charkova, asoc. prof. Andrij Danylenko. Náš host vedle několika setkání s pražskými kolegy proslovil 17. března přednášku na téma Ukrainian in the language map of Europe, nabízející řadu témat, která jsou, bohužel, stále ještě na okraji zájmu tradiční ukrajinistiky. Samo pojetí ukrajinštiny jako euro-jazyka (ba možná jako jednoho z klíčových euro-jazyků) jsou vzdor tomu velice aktuální – zejména dnes, kdy si Evropa (po kolika staletích?) začíná uvědomovat, že Ukrajina je nedílnou součástí Evropy.
Přednášející prezentoval „západnické“ pojetí Evropy, jehož epicentrem musí být (jak jinak!) jazyky atlantického pobřeží (dědictví staleté psychologické „železné opony“) a navrhl východní alternativu, kde by jádrem byla ruština. Škoda, že nebylo dost času vyjasnit, jak se tato centrální pozice ruštiny vztahuje na ostatní jazyky ruské části jazykového euro-areálu. Co je však snad pro nás závažnější — v této alternativě se ukrajinština jeví jako nejdůležitější článek, jenž Evropu a Rusko spojuje v jeden lingvistický celek.
Pohled na jazykovou Evropu není v těchto pohledech, propagujících epicentra na obou okrajích kontinentu, deduktivní (Evropa a poté její analýza), nýbrž induktivní, kdy se vychází z jednotlivin, aby se celek, který jsme si zvykli nazývat Evropským lingvo-areálem (ELA) postupně konstruoval. Výhoda spočívá v tom, že takováto výchozí pozice nevyžaduje předem nemalý úkol brát na vědomí různost a zároveň sourodost euro-jazyků, které lze nazvat euro-univerzáliemi.
Přednášky se zúčastnili i přední představitelé pražské lingvistiky, mj. prof. H. Kurzová (klasická filologie) a M. Giger (slavistika). I rozdílnost názorů potvrdila společný „západní“ pohled na celoevropský kontext ukrajinštiny, který tak výražně postrádáme u stále ještě „tradičního“ vztahu domácích tradicionalistů na Ukrajině. Dodejme, že v kontextu ukrajinistiky pražské to není pouze vzácný úkaz, nýbrž strategie, ke které téměř devadesátiletá pražská tradice zavazuje. Lze jen doufat, že tento podnět prof. Danylenka a případná spolupráce s ním, zároveň však spolu s tradicí Pražské školy, dokáže tradiční ukrajinistiku oživit.
Na závěr dodejme, že se host vrátil ve své korespondenci ke skvělému dojmu, které si z pražských setkání do New Yorku odnesl.
(Autor textu Prof. Jiří Marvan)

Autorka fotografií: Halyna Babak